Žádná setkání nejsou náhodná

Tak přemýšlím, jak dlouho Jočera znám. Dlouho. Ale na tom přeci nezáleží. Důležité je, že jsem měla možnost Jočera poznat a že je tou ,,střelkou kompasu", která ukazuje směr cesty, po které jsem se rozhodla jít.

Kdysi před léty vypadla kamarádce Staňce z kabelky pozvánka na přednášku o sebeléčení. Text na pozvánce mě zaujal, a tak jsem si poprvé zacvičila automatický okruh.

"Jak je možné, že tenhle zvláštní chlapík ví, že mám právě teď pusu plnou slin a v hrudníku se rozlévá příjemné teplo", divila jsem se.

V mé "skříni" tehdy "visel na ramínkách" jeden strach vedle druhého. A že jich, panečku, bylo. Jeden větší než druhý. V šuplících jsem si střežila své jistoty a toho lpěníčka, co jsem nasbírala. Krok za krokem jsem plnila své vytčené cíle a byla tolik nešťastná, když plány selhaly. Do toho zněl maminčin hlas: "Musíš, zatni zuby a musíš."

A najednou slyším: "Děcka, nemusíte nic, ale můžete všechno!"

Začala jsem cvičit. A děly se věci, velké věci. Účinky cvičení se začaly promítat do každodenního života. Najednou se, jakoby zázrakem, urovnaly vztahy na pracovišti. S kolegyněmi, kterým jsem se dříve raději vyhnula obloukem, si dnes dokážu při kávičce popovídat. Odstřihla jsem pupeční šňůru a pochopila, že láska neznamená někoho vlastnit. Bylo na čase "otevřít skříň" a udělat "orduňk" (výraz pro pořádek, užívaný na Slovácku). Vyházet "staré šaty" a vpustit do skříně svěží vítr, aby ji provětral a provoněl.

Po letech jsem se dokázala smířit s tatínkovou smrtí a myšlenka, že vše se děje podle plánu, že nikdy nejsme na nesprávném místě, vždycky jen tam, kde máme být, byla a je pro mě osvobozující.

Na Pepovce jsem znovu objevila své kdysi zaprášené ženství. Krásné shledání! Do skříně na ramínka teď věším sukně a šatičky.

Tyto cvičení na míru pomáhají i mému manželovi, který se díky nim zatím úspěšně vyhýbá operaci kyčelního kloubu. Jeho zdravotní stav před cvičením a po něm dokazují rentgenové snímky.

Já sama jsem si nedávno vyzkoušela sílu automatického okruhu sebeléčení. Přepadla mě a doslova srazila na kolena pořádná viróza. Vypadalo to, že budu muset navštívit lékaře, ale po jednom dni poctivě mumlajícího pokynu pro sebeléčení jsem byla schopna fungovat. V práci na mě zírali doslova s otevřenou pusou - prý zázračné vyléčení.

Jedno vím jistě, Tvá energetická cvičení fungují. Jen na nás je, jak k nim budeme přistupovat a kolik času jim věnujeme. Vím, že je přede mnou ještě mnoho k objevování a poznávání, ale snad se mně energetická cvičení dostala pod kůži. Nevydržím dlouho cvičení šidit a zanedbávat, tělo si samo o pokus vyladění řekne. A tak mám pocit, že skládám mozaiku. Myšlenky přichází, věci docvakávají, bingo! Je to prima zábava.

Žádná setkání nejsou náhodná a já za setkání s Tebou, Jožko, Vesmíru moc děkuji.

P.S. Už se nemůžu dočkat, až budu na Pepovce sedět v kruhu milých lidiček, se kterými je mi vždycky moc fajn a společně pofrčíme na energetických vlnách. Kam letos?

Iva