Jakmile vymezíme dítěti jeho okruh svobod, jeví se rodičům jako poslušné.

Pro jejich dobro vidlemi do krku nacpeme naše teorie, přání a touhy.

My přece víme, co je pro ně dobré.

ŘÍDÍME JE a jejich životy směřují do záhuby.
Samozřejmě pro jejich dobro.

Nehovoříme o zlých úmyslech rodičů.

Právě dobré úmysly jsou velmi nebezpečné.
Obzvláště, vycházejí-li z našich převzatých či vlastních zkušeností.
Nasbírané byly způsobem nevyhovujícím.
Za pomoci přání a tužeb či představ našich rodičů a společnosti.

Jedno EROR VRŠÍ DALŠÍ EROR. Jedna chyba vrší další chybu.

Jakmile vymezíme dítěti jeho okruh svobod, jeví se rodičům jako poslušné.
Ale smysl dětského bytí byl kouzelný a nám se líbil především proto, že zde nebyl ten nežádoucí a deformující model stereotypního chování.
Děti mají v pracovní náplni neposlouchat. Nenechat se spoutat.
Rebelsky odmítat omezení.

ŘEŠENÍ?

Nepředělávejme děti, ale vyvažujme je ... VYVAŽOVAT ... PROSÍM ... VYVAŽOVAT ...

UVOLNIT SEVŘENÍ?

Ano, právě rodič může ustoupit ze svých
požadavků a dát prostor porozumění.
Uvolnit sevření a netrvat tupě na svém.