AHA MOMENTY

Ahojte, chtěla bych se s vámi podělit o poznatky, posun, postřehy, možná někomu pomoci či být inspirací.

Abych nastínila situaci. Byla jsem člověk, který šel do všeho na 100 %, a to v práci, soukromí i sportu. Být tady pro druhé bylo pro mě také významné.Za odpočinek a relaxaci jsem považovala sport, respektive všechny činnosti mimo práci. Avšak všechny tzv. "odpočinkové činnosti" byly postavené na výkonu. Na nevědomé bázi jsem si myslela, že toto je standard a že takto funguje většina lidí. Jenže to byl omyl. Poznala jsem to před 2,5 lety, kdy jsem lehla, a to doslova a do písmene s dlouhodobou nemocenskou. V mladém věku vyčerpaná fyzicky, psychicky a se zdravotními problémy.


Díky tomu všemu jsem se dostala k p. Červienkovi a k jeho sebeléčebným technikám. Biorytmus duševního uvolnění a Pozice klidu jsou se mnou každý den včetně sebeléčebného náramku. K mým stálicím se řadí také Automatický okruh, respektive teď už zkrácená verze Automatického okruhu (jak je úžasná a rychlá). Dále ladění pravé a levé hemisféry, menhir. Někdy si vytvořím své vlastní sebeléčebné energetické cvičení dle intuice. K berličkám patří také kapky od Diochi či Klasu.

No a neméně důležitou terapeutickou součástí jsou i osobní konzultace s panem Červienkou, kdy člověk poznává:

AHA MOMENTY.

Poznala jsem, že uvolnění patří k významným bodům a tvoří základ všeho. Vždyť i afirmace a mantry, pokud je člověk odříkává v pozici sklíčenosti, sevřenosti a staženosti těla, mají mizivý účinek. My lidé, pokud jsme pořád v napětí, s rameny u ucha, v sevřenosti hrudníku, zaděláváme si na blokády v těle, a to jak fyzické či psychické, tak energetické.

Pozorování je další poznatek, a to nejen sebe, ale i okolí. Při pozorování sebe se právě odkrývají naše klapky na očích, začínají se bortit zažité vzorce chování, postoje a intenzita lpění se oslabuje. A proč pozorovat okolí? Pro inspiraci.

Klíčovou roli hraje uvědomování si, což tvoří odrazový můstek pro změnu, respektive transformaci sebe a nastolení tak důležitých reformních kroků.

Lpění je také kapitola sama o sobě. Tak jenom ve zkratce. Člověk se zuby nehty drží svých přesvědčení, postojů, vztahů, majetku a nelíbí se mu, když vznikne rozdíl mezi jeho očekáváním a realitou. Vím, je to těžké nelpět a upustit otěže. Sama s tím zápasím, ale na druhou stranu vnímám, že nelpět není špatné.

Co mi ještě pomáhá, možná pro někoho otřepaná fráze, je: "žít tady a teď".

Hodně mě stresovala budoucnost a trápila minulost a přítomný okamžik se vytrácel. Už nemám cíle a snažím se brát věci, jak přicházejí, a prožívat přítomné okamžiky. Ženeme se za něčím a přitom smeteme tolik věcí, situací, lidí a pomineme krásu daného momentu. Například někdo chce mít biofarmu nebo dítě nebo vztah a nedaří se mu to získat. Zaměřuje pozornost jenom na tento svůj problém a přitom mu uniká, že díky tomu má prostor pro jiné věci, kterým by se nemohl tolik věnovat, kdyby měl to, co chce. Víte, jsem zastánce myšlenky, že vše přichází "just in time", a pokud člověk ještě "praktikuje" výše zmíněné, tak si to přitáhne. Energie se spojí, dojde ke zharmonizování, člověk se odblokuje a tím vším vytváří prostor pro svoji tužbu či změnu.

Nesmím zapomenout na vděčnost, jak je blahodárná. Ne, že bych předtím nebyla vděčná. To ano, ale nepřipomínala jsem si to často a hodně věcí jsem brala jako samozřejmost. Jenže pak přišlo, co přišlo, a teď jsou pro mě tzv. běžné věci, jako uklidit, nakoupit, vydržet jízdu vlakem, jít do kina, výhrou v loterii...

Nechci tady jenom pět ódy na radost. Problémy, nesnáze, potíže se mi nevyhýbají. Jsou chvíle, kdy i upadám do fáze rezignace, stagnace, protože proces uzdravení, nastartování trvá už dlouho a zvedat se ze země po x-té je pro mě ubíjející. Nicméně, sebeléčení po všech stránkách je pro mě významnou a velmi důležitou investicí do života, kterou využívám každý den a která stále plodí další a další benefity.
A poslední vjem na závěr. Ráda si čtu vaše příběhy a poznatky. Jste pro mě inspirací a motivací, tak pište a nebojte se podělit. Vždyť sdílení je tak krásné. A jestli má někdo v hlavě brouky typu "já neumím nic napsat", "mně psaní nejde", odhoďte tyto zábrany. Jsem příklad za všechny. Na škole mi vůbec nešel sloh, měla jsem z toho stres, a teď tady píšu článek do časopisu.

Mějte krásně zharmonizované dny!
Lenka Kozárková