VIDĚNO PODRAHOVĚ 

Žjeme své životy podle nějakého schématu či plánu, o kterém nevíme?

  • Ano!

A řídíme se nějakým určitým návodem?

  • Vždy postupujeme systematicky a podle předem připraveného schématu.

Je plán pro naše chování předurčen nějakým vzorcem? Tedy pro každého člověka je vzorec stejný?

  • Ano. Postup životní síly je v principu pro všechny lidi stejný. Zrovna tak jako se nelišíme v plození a ve způsobu rozmnožování.

Jak se projevuje ta naše stejnost? Máme některé události přímo dané?

  • Ne. Ve spojení s ostatním stvořením si připravujeme duchovní energetickou cestu sami. Přímo si ji utváříme! Když v duchu přemítáme. Nebo když si v duchu představujeme. Nebo máme utkvělou myšlenku. To všechno je tvořením naší každodenní skutečnosti, kterou jsme potom nuceni prožívat. A nelíbí se nám mnohdy, co jsme si sami navařili. Bojujeme. Utíkáme. Řešíme.

Tvoření znamená, že máme vliv na to, co se nám v životě odehraje a jak to proběhne?

  • Samozřejmě. Konečně vždy, a to i ve vteřině poslední, se můžete rozhodnout a děj svých budoucích událostí tak změnit.

Tvoříte zdání, že je to snadné?

  • Co je snadné. Dokážete opustit vše v jedné vteřině a uvědomit si, že důležité není nic? Pokud nelpíte, je možné provést změnu rychle a bezbolestně.

Překáží mi v provádění razantních osobních proměn "chtění"?

  • Ano. Jistěže.

Prosím, vysvětlete mi, jak podprahově probíhají ta schémata společná všem. Jak pracují energie v principech společně a jak se každému člověku ve výsledku děje něco jiného.

  • Jsme v tuto chvíli - já a vy - odlišnými?

Ano.

  • Odlišujeme se genetickými předpoklady. Také jsme každý vyrůstali v jiném městě a navštěvovali jinou školu. Naši předci a rodiče se nepotkávali a neprolínali se jako rodiny. Začínáme tedy každý na jiném postu uvědomování si určitých skutečností. Vidíme stejné události, svět, přírodu, ale jinak vnímáme. Způsob, jak do nás svět vstupuje, je rozdílný. Ukládání obrazů, zvuků, chutí je zcela osobní. Je to paprsek našeho vědomí. Vysíláme ho v "duchu" jako předvoj našeho konání. Každý ho vysíláme, protože jím detekujeme obsah nám již známé reality. Ten je nám všem společný. Způsobuje naše poznávání.

A co se stane s takovým paprskem potom?

  • Až se dostane na nejzazší část známého prostoru a dotkne se neznámého, zastaví se. Signál o dosažení hranic známého a neznámého vyšle do centrálního velína.

A .....? Třeba vzdálenost, na jakou je paprsek vyslán, je na něčem závislá? Dosahuje vždy a za všech okolností stejné délky?

  • Vybavte si, prosím, chování malého dítěte. Jak daleko vyráží z dosahu dospělého rodiče? Řekl byste, že vzdálenost, kterou urazí od máminy sukně, je u všech dětí stejná? Odpovím za vás. Není. V mnoha případech je vzdálenost velmi malá, v jiných až příliš velká. Ale ještě existuje taková ta optimální, ideální. Ta, která skýtá ještě záruky bezpečí, ale již umožňuje samostatné prožívání. Objevování. Krátké oddálení se nepřináší samostatnost a objevování sebe. Reakce jsou povětšinou zkreslené blízkostí dospělého rodiče, autoritou.

Vraťme se ale k našemu vědomí - paprsku. Dobyli jsme nějakých pomyslných hranic. A co se bude dít dál?

  • To je přece jasné. Zachováme se každý trochu jinak. Někdo se spokojí s dosažením těchto hranic a nebude jevit snahu o jejich překročení. Jiní půjdou na hraniční území a odtud budou vysílat dál svůj paprsek. Budou mapovat nová teritoria. Sesbírají informace a vytvoří z neznámého teritoria území známé. A mnohé z nás bude jistě zajímat, jak získané informace uspořádat, roztřídit a zaškatulkovat.

Jak se ale projevují jmenovaná schémata a postupy v každodenním životě?

  • Není přece pro nikoho jednoduché opustit určitý blahobyt jistoty a vydat se za nejistou budoucností. Ale nakonec se někteří odhodlají. Budou prvními průkopníky. Později se přidají další. A nakonec vyrazí i ti nesmělí. Převáží u nich pocit, že v bezpečí jsou tam, kde je většina. Kolektivní vědomí posiluje i velmi slabé jedince.

To znamená, že nakonec se všichni vydají stejným směrem?

  • Ne. Zřejmě si to představujete jako přesun z jedné části země do jiné. Tam kde je blahobyt, tam půjdeme. Ale totéž platí i pro logickou formu či psychicky duchovní. Budeme se podle podobných principů rozhodovat v duchu, než vyrazíme. Proto se nevydáme všichni stejným směrem. Nevyšleme své paprsky stejným směrem. A neuděláme to ani ve stejný čas. Tento způsob je universální a uplatňujeme ho všichni. Směrů ale máme více. Těch, po kterých je možné se vydat po předchozím průzkumu naším duchovním paprskometem.

Aha. A kolik?

  • Posvátná geometrie hovoří o šesti možných směrech, po nichž má duch člověka sílu své vědomí vyslat.

Rozumím-li dobře. Můj duch sedí jako zajíček ve své jamce sám a sám. Okolo nic nepoznává a bojí se. Osměluje se více a více.

  • Také se nudí!

Ano. Proto se jednoho krásného dne rozhodne, že se konečně podívá okolo. Vyšle svůj paprsek vědomí, třeba vzhůru. No, a když se mu zdá, že už je moc daleko nebo že by se ztratil, zastaví se.

  • Řekněme raději, že se vzdaluje od místa své jamky a cítí to jako ochlazení. Už dál nepůjde. Vzpomeňte na dítě odbíhající od máminy sukně.

Dobrá tedy. Můj duch vyslal první vědomý paprsek. Zastavil se a vrací se zpět i s informacemi získanými v průběhu cesty. Samozřejmě při svém návratu již zesiluje, protože prochází již prostředím mu dobře známým. Dorazí do své jamky nazpět. A co bude nyní?

  • Protože nasbíral informace, musí je utřídit a začlenit /malé děti se jistě dělí o své dojmy/. Tak to udělá. To mu zabere nějaký čas. Pak ale zjistí, že už nemá co třídit. Vyrazí na cestu znovu a sekne paprskem do protisměru první výpravy. No a takhle to zopakuje celkem šestkrát.

To vypadá, že šesti směry vyplní celý kruh? Kroužit okolo mámy je přece stejné.

  • Ano. Pak by ty výpravy našeho vědomého paprsku ducha vypadaly asi takto:

A tohle provádíme stále a stále? Nekonečně dlouho?

  • Ano. Jen s tím nepatrným rozdílem, že ne všichni se nakonec vydají na průzkum dalších území ve stejném směru. Zde dochází k odlišnostem. Mohou si vybrat některý z paprsků a po něm se přesunout na rozhraní známého a neznámého.

A můj duch se vydá, třeba úplně do protisměru vašeho pohybu?

  • Nejen to.

Tak mě napadá, že první duchovní paprsek stvoření musel být pro nás všechny universální, ale pak jistě přišla spousta jiných paprsků ....

  • Následovaly paprsky jdoucí časem a prostorem, které se od původního začaly vychylovat, a tím se mohla rozrůstat mnohost a pestrost závratnou rychlostí. Nástup mnohosti nám pořádně zamotal hlavu. Nevidíme díky tomu dost dobře prvotní paprsek stvoření.

A to je ten okamžik, kdy se můžeme ztratit? Už jsme příliš daleko od mámy, nevidíme ji a nevíme, kde je?

  • Ano. Nemusíme jít správným směrem. Tedy nemáme pohybující se životní sílu podle optimálního prvního paprsku stvoření. Jsme více nebo méně odchýleni. Zmatkujeme a vršíme chybu za chybou. Stavíme totiž na špatných základech.

Jak poznám, že se pohybuji směrem, kterým mám? A ne opačným?

  • Výběr je dán tím, co je pro každého z nás důležité. Čím žijeme. Kde je náš hlavní zájem a srdce. Co v duchu upřednostňujeme před ostatním. Ale potom ještě existuje universální, optimální tok vědomí. Ten nebere vůbec v potaz zájmy hmotného světa. Není tedy řízen hmotou zaslepeného ducha (NEBO: Není tedy řízen hmotou zaslepeným duchem). Více se dozvíte, pokud se vydáte do hlubin sebepoznávání. A první na seznamu sebepoznávání je "nehledání". Přestat hledat a bloumat po výkladních skříních hmotného světa znamená pustit se do seriozního sebeléčení a sebestudia. 1. Nehledat.

Přestanu napodobovat ostatní? Odmítnu tradiční postupy vůdců?

  • Ano. Počátek moudrosti leží v sebepoznání. Dospělost a moudrost jsou projevem dostatečného sebepoznání.

A čtu-li informace v energoskopu na straně deset časopisu Sebeléčení, mohu hledat mezi označeními "sběrači", "třídiči", "nakopávači" a naším nynějším povídáním o paprscích vědomí nějaké souvislosti?

  • Ano. Právě tam jsou zmíněné aspekty velmi jasně zřetelné. Jsou lidé, kterým nečiní potíže shromažďovat informace po celý život. A jen velmi okrajově je budou sami třídit, a nebo dokonce přenášet do nových teritorií. Naopak někteří lidé jsou skvěle vybaveni, aby již nasbírané informace kvalitně utřídili a zařadili. A nakonec máme zase mezi sebou i takové, kteří mají vitální sílu zavést nasbírané a utříděné informace do nového prostředí. I za cenu nasazení vlastního života /Ježíš/.

A vidíte, na samém začátku našeho povídání to vypadalo, že se pohybuje náš život chaoticky a neuspořádaně. Zatímco my jsme se postupně dopracovali k tomu, že ve všem je řád. Byť je mnohdy skrytý a na první pohled vůbec není jednoduché ho objevit.

  • Ano. Klíčem ke spokojenému životu je vidět jednoduše! To naše mysli jsou velmi komplikované.